Kandidát 6

23. července 2015 v 23:32 | Marika Tepeš |  Kandidát 6
Hezký den všem. Tato povídka je napsaná podle snu, který jsem měla nedávno. A tak jsem si řekla, proč to nenapsat? Taková malá povídka na pokračování a třeba někomu udělám radost. Nebo někoho na chvíli zabavím. Dál už nebudu zdržovat, směle do čtení
Ze beta-read děkuji Vědmi

Žánr: sci-fi (asi, pravděpodobně...)
Na co se těšit: temno, prostředí matalových kapel, cesta na samý vrchol, revoluce a rychlý pád
psáno ich formou

Prolog
Vistras -> Herettics6 (1:23)
Tohle mě dost zajímá, řekni mi o tom něco :)
Herettics6 (1:25)
Chceš se stát služebníkem Temnoty?
Vistras -> Herettics6 (1:26)
Jasně! Co pro to mám udělat?!
Herettics6 (1:29)
Stačí jí naslouchat, přijmout ji a ona už ti poví, co máš dělat. Teď jdi spát a ráno, až se vzbudíš, budeš vědět. Nebraň se tomu a ona tě odmění. Už tě má na očích a sama povede tvé kroky.
Vistras -> Herettics6 (1:30)
Seš si jistej? Já tomuhle moc nevěřím :P
Herettics6 (1:31)
Pověděla mi to. Dobrou noc, nevěřící Viktore
Herettics6 je nyní offline

Tentokrát jsem vypínal notebook se smíšenými pocity. S uživatelem Herettics6 si píšu celkem dlouho. Vždycky se chová tak podivně tajemně, ale dnes nějak více než obvykle. Vykládal už předtím cosi o temnotě a takových věcech, ale dnes jsem se odvážil si mu říct o víc. Vypadal jako znalec v oboru. Už jen tím, že takhle si normální člověk s nikým přes internet nedopisuje. Mě tyhle věci vždycky zajímaly. Už ve čtrnácti jsem přečetl celou Satanskou bibli. Ale ani v následujících pěti letech jsem se nedozvěděl víc. Moc jsem chtěl, ale potřeboval jsem učitele, kterého se mi nedostávalo. A teď jsem ho našel. Spíš on si našel mě. A temnota o mně už ví. Teda...snad. Nechci naletět podvodníkovi. Možná bych měl udělat, co mi říká máma. Začít žít, přestat se schovávat doma u počítače a u imaginárních přátel. Jenže já jsem už od malička tichý a zakřiknutý. Bojím se lidí a ti toho vždycky využívali. Ještě k tomu jsem jiný než všichni ostatní. Možná víc žiji ve svém vlastním světě, ve fantasii...to ale není důvod k tomu, aby mi nadávali. Nebo vlastně je. Tak jsem se v tom začal víc vyžívat, až se můj styl všeho přehoupl do metalového. Já a metalista, nikdo by to do mě neřekl. Ale je to tak. Sice tichý a klidný, ale to přeci nevadí. Lidi se mi tak víc vyhýbají. A bojí se, protože očekávají někoho hrozivého. Ale to já právě nejsem...

Rozhodl jsem se zanechat zbytečných úvah. A taky se říká, že ráno je moudřejší večera. Svlékl jsem se, svázal si vlasy do culíku a zalehl do postele. Dlouho jsem ale nemohl usnout. Když se mi to konečně podařilo, viděl jsem ve snu samou krev, smrt a utrpení. To není nikdy dobré znamení. Ale to se mi ostatně stává docela často. Člověk by řekl, že se na to dá zvyknout. Ale pro mě to bylo pokaždé stejně děsivé.

Ráno jsem se probudil trochu nevyspalý, ale necítil jsem se jinak než obvykle. Neměl jsem chuť dělat nečekaná rozhodnutí. Neměl jsem ani žádné zvláštní nutkání dělat něco jinak než obvykle. Herettics6 si ze mě nejspíš pěkně vystřelil a teď se mi někde směje. Večer mu to potom pěkně vyčtu. Není hezké dělat si z lidí legraci. Zvlášť z těch, kteří mají upřímný zájem o věc.

Něco jsem snědl na snídani a přemýšlel jsem, co budu dělat dál. Léto, prázdniny a okurková sezóna v plném proudu. Už mi to volno začíná lézt na mozek, i když jsem se na nic jiného celý rok netěšil. Jenže to jsem netušil, že budu úplně sám. Zase. Proč já vlastně čekal něco odlišného? Dnes mám nějakou podivnou náladu vyjít mezi lidi. Ale to se překoná. Sáhl jsem po jedné ze svých oblíbených knih - Zánik domu Usherů od Edgara Alana Poa. U té jsem vydržel až do večera. Pěkná zábava, ale najednou jsem zjistil, že mám příšerný hlad. V lednici k mému zklamání nebylo vůbec nic. Jen sýr, u kterého jsem si byl naprosto jistý, že by neměl mít takovou zelenou barvu. Chtě nechtě jsem musel jít nakoupit.

Obchod od mého domu nebyl daleko. Stačilo jen dojít nakonec ulice. Člověk cestou míjel rodinné domky, stojící auta a hospodu. Já jsem v ní byl jen párkrát, už jen proto, že kvůli hluku vycházejícímu odtamtud jsem nemohl v noci dost často spát. Ale teď, když jsem šel kolem, upoutal mě nápis Dršťková polévka 30,-. Jen třicet korun? A já měl takový hlad. Rozhodl jsem se a vešel dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vědmi Vědmi | Web | 26. července 2015 v 8:21 | Reagovat

Ha! Jak je toto možný, že mi to Bloglovin nahlásil?!
Cha cha, připadám si hrozně zvláštně, když vím, o čem to je :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama