Jízdenka

14. prosince 2015 v 22:24 | Marika Tepeš |  Povídky
Jízdenka (k tématu týdne ideální svět)
"Jsem hrozný člověk?" zašeptám a podívám se na tebe. Ty právě vcházíš. Rozsvítíš světlo a rozhlédneš se kolem. Vidíš mě, jak sedím zkroucený v křesle. Hlavu v dlaních, před sebou poloprázdnou lahev s podezřelou tekutinou.


"Už zase piješ?" vyčteš mi a zavrtíš hlavou. Není to poprvé, co to dělám.
"Noa?" Zvednu hlavu a podívám se na tebe.
"Ty vypadáš," oceníš můj vzhled a zatváříš se malinko starostlivě.
"Odpovíš mi už konečně?"
Zavrtíš hlavou a povzdechneš si. Sedneš si naproti mě a odsuneš lahev z mého dosahu. "Už nepij," doporučíš mi.
"Nerozkazuj mi sakra!" Vstanu, abych tě uhodil. Rozmáchnu se do prázdna, zavrávorám a svezu se zpět do křesla.
"Ublížíš si," uchechtneš se a nakloníš se ke mě přes stůl. "A podle mého názoru hrozný člověk nejsi."
"Udělal jsem něco zlého?" Podívám se na tebe a přeji si, abych udělal.
"Ne," odpovíš mi záporně. Začínám na tebe mít docela vztek.
"Tak proč doháje...proč se mi to stalo? Proč musela sakra umřít zrovna mě?" Potlačím slzy a zadívám se ke krbu. Stále tam mám její fotku. Zachytíš můj pohled a nesouhlasně stiskneš rty.
"Nevím, tohle neví nikdo. Třeba provedla něco zlého ona a-" Jsi však přerušen mým zoufalým výkřikem.
"Nehysterči. Přenes se přes to, můžeš mít stovky takových a i lepších." Natáhneš se ke mě přes stůl a chytíš mě za ruku. Pevně mi ji stiskneš a s prosebným výrazem se na mě podíváš. "Kdybychom žili v ideálním světě, nikdo by neumíral. Nikdo by se netrápil...ale nežijeme. A tím, že se budeš trápit a chlastat, tomu nepomůžeš."
"A jak to ty můžeš vědět?" Hořce se uchechtnu, ale tvoji ruku nepustím.
"Každý přece miluje," zašeptáš a lehce mě pohladíš palcem.
"Jo, to asi jo...v ideálním světě by asi nikdo nemiloval, páč to zatraceně bolí...a ona leží na nějakým zasraným hřbitově...v zasraným hrobu...a já tady..." Skloním hlavu a kousnu se do rtu.
"Je to tu pro tebe tak nesnesitelné?" Pustíš mou ruku a zatváříš se snad ještě utrápeněji než já.
"Jo..."
"Tak to je pro tebe. Vem si to...vstupenka do ideálního světa. Expresní jízdenka za tvou láskou." Položíš na stůl malou pilulku.
Udiveně na tebe zůstanu zírat. "Opravdu?"
"Spolehni se." Po tvářích ti steče pár slz. "Počkej tam na mě, ano? A musíš mi ji potom ukázat..."
"Ne." Rozhodnu se náhle, seberu pilulku a zahodím ji pryč. "Na ideální svět seru. Bez lásky to tam nemá smysl. Bolí to, ale tohle..."
"Fajn," hlesneš a odvrátíš ode mě pohled.
Těžce se zvednu z křesla a vrávoravě přejdu k tobě. "Nebreč, nesluší ti to." Zadívám se ti do očí. "Seru na všecko. Ty chceš mě, já začínám chtít tebe. Co s tím provedem?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vědmi (musíš mi věřit, Blog mě nechce nechat přihlásit) Vědmi (musíš mi věřit, Blog mě nechce nechat přihlásit) | Web | 15. prosince 2015 v 6:55 | Reagovat

Trocha korekce:
Proč musela sakra umřít zrovna mě? - umřít zrovna MNĚ
Natáhneš se ke mě přes stůl - ke MNĚ

Tak tentokrát mne to vůbec neoslovilo. Pořád jsem čekala, no ani nevím na co. Ale tak...třeba příště

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama